IMG_9751.jpg

Tvůrce

Jmenuji se Michaela Váňová. Vystudovala jsem herectví na Pražské konzervatoři, na pár let jsem si zkusila studium Učitelství I. stupně ZŠ na Pedagogické fakultě UK, ale to, co mě baví nejvíc - hledat přesahy divadla - jsem našla až na Katedře výchovné dramatiky na DAMU, kde jsem teď v doktorském studiu.

Moje cesty se ubírají směrem divadelním (aktuálně v  divadle Minor, ve Studiu DVA a v souboru Geisslers Hofcomoedianten)

a pedagogickým (vytvářím a vedu vzdělávací programy v divadle Minor, učím na Katedře výchovné dramatiky na DAMU a na Pedagogické fakultě UK). 

Mezi těmito dvěma směry vzniklo Divadlem.

Své inscenace vytvářím autorsky. Ke spolupráci vždy oslovuji kolegy a přátele z divadel (David Hlaváč, Marek Doubrava, Ondřej Rychlý, Jitka Nejedlá, Bára Meda Řezáčová), díky kterým se můžu i při hraní „v jednom“ opírat o skvělou hudbu a promyšlenou scénografii.

Jim moc děkuji.

Kontakt:

Cesta k Divadlem

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2014

2015

2017

2018

2019

2020

2021

2022

Spolu se studiem herectví jsem začala objevovat zákonnitosti divadla i v divadle Minor.

V roce 2008 jsem shodou různých okolností začala učit dramatickou výchovu a zjistila, že mě to těší. Začínala jsem v MŠ Beruška, pak v DDM Monet a na ZŠ Školní. A protože mi v učení bylo dobře, na 7 let jsem ještě přibrala výuku pohybu v Dětském divadelním studiu Prahy 5.

Začala jsem učit step. Nejdřív děti na letních „summer campech“ v Sušici, pak i herce a uvaděče v divadle Minor a studenty činoherního divadla na DAMU.

Během studia jsem se dostala k tanečně pohybovému souboru Veselé skoky, ve kterém jsem hrdě skákala několik let až do konce jeho působení. Zkušenosti jsem pak začala využívat jako choreografka v Městském divadle v Mostě, v Divadle Na Vinohradech,  v souboru Kašpar v Celetné, v Geisslers Hofcomoedianten a v Malém divadle  v Českých Budějovicích. Sama jsem o volných večerech stepovala, tančila folklor a argentinské tango. Z nich jsem v choreografiích čerpala nejvíc.

 

Pár let jsem hostovala v Divadle Na Vinohradech, v Divadle v Dlouhé a v Celetné.

V roce 2011 si mě našli Geisslers Hofcomoedianten, soubor, který se věnuje novým formám divadla, které vychází z barokních textů a divadelních principů. Jsem tu jako stálá členka souboru dodnes a jsem tu moc ráda.

 

Několik let jsem jezdila jako členka inkluzivního divadla Jiné jeviště s přáteli z divadel do Neratova v Orlických horách pracovat s lidmi s mentálním postižením. Vytvářeli jsme společně divadelní představení, která jsme hráli v rámci našeho festivalu Menteatrál.

Dva roky jsem studovala Učitelství I. stupně ZŠ na PedF UK, ale nebyla to pro mě správná cesta.

 

Odešla jsem studovat Katedru výchovné dramatiky na DAMU, kde jsem našla ideální propojení divadla a pedagogiky. Dodnes jsem tam/tady na doktorském studiu.

V rámci studia jsem nabídla vzdělávací koncepci doprovodných programů k inscenacím divadla Minor a dodnes jsem tu jako lektorka a vedoucí těchto programů. Své divadelně - lektorské zkušenosti jsem začala sdílet na mezinárodních konferencích.

Od roku 2015 mě těší hraní ve Studiu DVA,  kde si užívám velké jeviště, milé kolegy i atmosféru celého divadla. Jsem tu dodnes.

Na podzim roku 2017 jsem odjela na dvouměsíční stáž na divadelní fakultu školy Lewis & Clark College v americkém Portlandu. Chtěla jsem najít způsob, jak vytvořit inscenaci v českém jazyce, aby byla srozumitelná i pro diváky, kteří česky nemluví. Inspirovaly mě příběhy tzv. dětí Nicholase Wintona, které odjely daleko od domova a hledaly, jak se s tím vypořádat. Zajímalo mě, jestli bych zvládla propojit svou cestu divadelní a pedagogickou do tvorby autorské inscenace, která by měla výchovně-vzdělávací přesah, podporovala by krajnství, interkultuní smýšlení, přinášela divákům setkání s významnou částí naší historie, a zároveň si zachovala důležitou část národní identity - svůj jazyk. Inscenaci Přes HRAnice jsem tak hrála jak pro krajany v USA, Británii, na Islandu, ve Švýcarsku a Německu, ale stejně tak pro tamní rodiny a školy.

Ve školním roce 2017/2018 jsem vyučovala v hodinách Českého jazyka a literatury na Gymnáziu Na Pražačce v rámci celoročního studentského projektu dějiny divadla.

 

Jako druhou inscenaci pro krajany v zahraničí jsem vytvořila Něsemy vám tu novinu. O rok později pak ještě přibylo Domů /ze života Bohuslava Martinů, které jsem v Portlandu nazkoušela a hrála společně s dětmi z českých rodin.

V roce 2019 jsem režírovala druhou inscenaci s technikami divadla fórum, tentokrát v Malém divadle v Českých Budějovicích. Získali jsme za ní cenu Jihočeské Thálie 2019 za divácky nejoblíbenější inscenaci Jihočeského divadla. Zkušenosti z této práce jsem pak sdílela se Sdružením D Olomouc při vytváření jejich nového prožitkového programu.

Od roku 2019 jsem zpět na Pedagogické fakultě, tentokrát jako učitel předmětů specializace dramatická výchova.

V roce 2020 jsem v rámci doktorského studia vytvořila výzkumnou inscenaci Tam, kde končí oceán, která si hledá diváky na odděleních paliativní péče v nemocnicích. Hraji ji pravidelně každý týden v nemocnici pod Petřínem nebo v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

 

O rok později vzniklo její pokračování s názvem Za zobákem.

Letos jsem zrežírovala v divadle Minor novou inscenaci ve stylu divadla fórum. Jmenuje se Jsem v pohodě a věnuje se tematice sociální izolace dětí. V souboru Geisslers Hofcomoedianten jsme odpremiérovali nový kus Dryáčnice aneb Čtyři kozy v bylinách. A v srpnu jsem začala režírovat batolecí představení Ejju pro Damúzu, premiéra nás čeká v listopadu.

Čmáranka 11.png

Divadlem

      ukazovat věci nové, zapomenuté a těžko uchopitelné
podpořit, pomáhat a těšit