Cesta spíše divadelní

 

V roce 2007 jsem začala studovat herectví na Pražské konzervatoři a začala hrát v divadle Minor. Jako host v téměř neviditelné roli jsem si pomalu osahávala „velké divadlo pro děti“. Fascinovalo mě sledovat nadšené diváky a děti, které se setkávají s divadlem magickým, ne ušmudlaným (jaké jsem znala ze svého dětství z kulturních domů a „divadélek“ hraných pro školy v tělocvičně). Během studia se mi také splnil divadelní sen, stát se členkou tanečně - pohybového souboru Veselé skoky, ve kterém jsem hrdě tančila několik let až do konce jeho působení. Zkušenosti jsem pak začala využívat jako choreografka v Městském divadle v Mostě, v Divadle Na Vinohradech,  v souboru Kašpar v Celetné, v Geisslers Hofcomoedianten a v Malém divadle  v Českých Budějovicích. Několik let jsem učila step, tančila folklor a argentinské tango. Z nich jsem v choreografiích čerpala nejvíc. Ještě během studia jsem pár let hostovala v Divadle Na Vinohradech, v Divadle v Dlouhé (tím se mi splnil můj druhý divadelní sen) a v divadle Celetné. V roce 2011 si mě našli Geisslers Hofcomoedianten, soubor, který se věnuje novým formám barokního divadla. Od roku 2015 hostuji ještě ve Studiu DVA, kde si dodnes užívám velké jeviště, milé kolegy i radostnou atmosféru. 

​

V roce 2015 jsem v Minoru zrežírovala první inscenaci založenou na technice divadla fórum s názvem To byl jen vtip!. V roce 2019 jsem režírovala druhé fórum s názvem Dělej, sdílej! v Malém divadle v Českých Budějovicích, za kterou jsme získali cenu Jihočeské Thálie 2019 za divácky nejoblíbenější inscenaci Jihočeského divadla. Zkušenosti z této práce jsem pak sdílela se Sdružením D Olomouc při vytváření jejich nového prožitkového programu. V roce 2022 jsem režírovala na stejném principu v divadle Minor Jsem v pohodě... a v roce 2023 znovu v Malém divadle inscenaci To snad nemyslíš vážně?!!

​

V Geisslers Hofcomoedianten jsem s kolegyní vytvořila autorskou komedii dell`arte Dryáčnice aneb Čtyři kozy v bylinách. A v listopadu 2022 proběhla v mé režii premiéra batolecího představení Eyjú pro Damúzu. 

 

V červnu 2023 měla premiéru má inscenace Na každý chvilce záleží, která vznikla ve spolupráci s Nadací rodiny Vlčkových a jejím cílem je otevírat téma významu dětské paliativní péče široké věřejnosti. Hrajeme ji ve Werichově vile a na speciálních odborných akcích oboru paliativní péče. Na podzim jsem 

 

Právě teď vytvářím a režíruji inscenaci O motýlovi, který neuměl létat s nezávislým souborem Divadlo Na Kárce pro děti předškolního věku. Premiéru budeme mít v listopadu. Současně již chystám inscenaci pro děti v paliativní péči, která bude mít premiéru v lednu 2024.

​

​

​

Cesta spíše pedagogická

​

Během studia na konzervatoři jsem začala učit dramatickou výchovu. Postupovala jsem od nejmenších dětí v MŠ Beruška, pak v DDM Monet a v ZŠ Školní. Protože mi v učení bylo dobře, na 7 let jsem ještě přibrala výuku pohybu v Dětském divadelním studiu Prahy 5. Několik let jezdila jako členka inkluzivního divadla Jiné jeviště s přáteli do Neratova v Orlických horách pracovat s lidmi s mentálním postižením. Vytvářeli jsme společně divadelní představení, která jsme hráli v rámci našeho festivalu Menteatrál.

​

Necelé tři roky jsem studovala  Učitelství I. stupně ZŠ na PedF UK, kde jsem zjistila, že to moje cesta není.  Během studia jsem ale poznala Radka Marušáka, tehdejšího vedoucího Katedry výchovné dramatiky DAMU v Praze. Okouzlil mě svým pedagogickým i lidským přístupem a díky jeho seminářům jsem pochopila, co znamená dramatická výchova - že nejde o „nacvičování divadel na školní besídku“, ale o celostní rozvoj osobnosti člověka skrze nepřeberné množství divadelních postupů (hraní divadla je jen jeden z nich). Odešla jsem tedy studovat na Katedru výchovné dramatiky na DAMU. Získala jsem postupně tituly BcA, MgA. a Ph.D. s tématem divadla v paliativní péči a dnes tu jsem jako interní pedagog.

​

Ve školním roce 2017/2018 jsem vyučovala v hodinách Českého jazyka a literatury na Gymnáziu Na Pražačce v rámci celoročního studentského projektu dějiny divadla. V letech 2019 - 2022 jsem učila na Pedagogické fakultě předměty specializace dramatická výchova.

​

Od roku 2020 učím na Katedře výchovné dramatiky DAMU v Praze.

 

Cesta dramatické výchovy a aplikovaného divadla

​

V rámci studia výchovné dramatiky jsem vytvořila koncepci vzdělávacích programů k inscenacím divadla Minor, které ji převzalo a já tu dodnes působím jako divadelní lektorka a garantka programů pro školy. Své divadelně - lektorské zkušenosti jsem od roku 2014 začala sdílet na mezinárodních konferencích. 

​

Na podzim roku 2017 jsem odjela na dvouměsíční stáž na divadelní fakultu školy Lewis & Clark College v americkém Portlandu. Chtěla jsem najít způsob, jak vytvořit inscenaci v českém jazyce, aby byla srozumitelná i pro diváky, kteří česky nemluví. Inspirovaly mě příběhy tzv. dětí Nicholase Wintona, které odjely daleko od domova a hledaly, jak se s tím vypořádat. Zajímalo mě, jestli bych zvládla propojit svou cestu divadelní a pedagogickou do tvorby autorské inscenace, která by měla výchovně-vzdělávací přesah, podporovala by krajnství, interkultuní smýšlení, přinášela divákům setkání s významnou částí naší historie, a zároveň si zachovala důležitou část národní identity - svůj jazyk. Inscenaci Přes HRAnice jsem tak hrála jak pro krajany v USA, Británii, na Islandu, ve Švýcarsku a Německu, ale stejně tak pro tamní rodiny a školy.

Jako druhou inscenaci pro krajany v zahraničí jsem v roce 2018 vytvořila Něsemy vám tu novinu. O rok později pak ještě přibylo Domů /ze života Bohuslava Martinů, které jsem znovu nazkoušela v Portlandu, tentokrát společně s dětmi z českých rodin.

​

V roce 2020 jsem v rámci doktorského studia vytvořila výzkumnou inscenaci Tam, kde končí oceán, která si hledá diváky na odděleních paliativní péče v nemocnicích. Hrála jsem ji pravidelně ve dvou nemocnicích v Praze. Postupně vzniklo i její pokračování s názvem Za zobákem. V roce 2022 jsem několik měsíců připravovala koncept herní práce a terapie loutkou na dětském oddělení Kliniky popáleninové medicíny ve Vinohradské nemocnici v Praze.

​

V září 2022 jsem začala spolupracovati s Nadací rodiny Vlčkových na projektu Umění v paliativní péči. Získala jsem stipendium, které mě nasměrovalo k propojení dosavadní zkušeností pedagogických, divadelních i sociálních, abych se připravila na práci herní specialistky v paliativní péči. V září 2023 jsem dokončila dvouletý mezinárodní výcvik Gestalt Theatre s 275 hodinami nových dovedností, zkušeností a poznatků. Nyní hledám způsob, jak „gestalt“ principy využívat v paliativní péči.

​

V lednu 2024 jsem spoluzaložila Vlaštovku, centrum pro umění a herní práci v paliativní péči, díky které pokračuji v rozvíjení nových cest a propojování divadla, pedagogiky a sociálního přesahu.

​